Pro rodiče
Školní družina
Prevence
Přihlášení
Olympiáda v českém jazyce
Moje vzlety a pády
Život je jako houpačka. Někdy je člověku dobře, létá si světem s úsměvem na tváři a někdy nevíme, jestli jsme vstali špatnou nohou z postele, či co se stalo, že se máme tak špatně. A to pak všechno kazíme, pořád padáme.
Nejlehčí to mají děti, ty se mají. To já, když jsem byla malá, tak jsem prý padala v jednom kuse. Chtěla jsem prý chodit, ale při každém popoběhnutí jsem sebou plácla na koberec a ještě jsem se tomu smála. Proto to mají děti nejlehčí, spadnou a nic si neudělají. Když ale spadne dospělý člověk, je to těžší. Dospělí lidé totiž nepadají jen na koberec, a kdyby se tomu upadnutí smáli, to by byli asi pro ostatní blázni. Já ještě dospělá nejsem, ale padám taky a smát se tomu také nemohu. Třeba když dostanu špatnou známku. Není to pád zvysoka, ale dopad potom bolí, když se tu známku snažím opravit. Mezi mé další pády patřil můj předpoklad, že zvládnu tři koníčky. Sice jsem je zvládala a měla jsem přitom i dobré známky, ale nezbyl mi čas na přátele! Představte si, že na to jsem předem vůbec nepomyslela!
A k mým vzletům? To je jednoduché, pro mne je vzlet vše, čím se posunuji o kousíček výš. Třeba když mi jde nová látka v matematice, to je vzlet, panečku! Nebo když se mi podaří nakreslit hezký obrázek. Nebo třeba jen někomu udělat radost. V maličkostech se ukrývá štěstí.
Já pádů ani vzletů nelituji. Z pádů se poučuji a vzlety mi jen pomáhají.
Kroužky, sport a tábory
Školní poradenské pracoviště
Jídelna - Primirest
Projekty
Publicita
