ZÁKLADNÍ ŠKOLA SOKOLOV, Pionýrů 1614

Výlet do Prahy

Ráno na nás v Praze u restaurace Lví dvůr čekala paní průvodkyně .Dozvěděli jsme se od ní, že dříve tady opravdu chovali lvy, a zároveň jsme si zopakovali své znalosti z historie i současnosti. Přestože jsme spoustu těchto informací už nejednou slyšeli ve škole, musíme sebekriticky přiznat, že se toho paní průvodkyně od nás moc nedozvěděla. Zato my jsme byli po jejím poutavém výkladu o mnoho chytřejší!

Poté jsme se kolem zahrady, jízdárny, hradní stráže, přes čtvrté nádvoří přemístili na Hradčanské náměstí. U sochy T.G. Masaryka jsme opět pozorně poslouchali výklad o stavbách v okolí a o Hradu. Většinu z nás nejvíce zaujala hradní stráž. Je obdivuhodné, jak se vojáci ani nehnou. Z prvního nádvoří byl nádherný výhled na pražskou Eiffelovku – Petřínskou rozhlednu. Jestlipak víte, že když se výška rozhledny sečte i s výškou vrchu, na kterém stojí, dá se  opravdu srovnat s Eiffelovkou? Zde jsme si také prohlédli vlajky  i o nich jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí. A došlo i na naše prezidenty.

Postupně jsme prošli  všemi nádvořími. Na druhém  nás zaujala kašna. Mimochodem, víte, že hradní komplex je zapsán v Guinessově knize rekordů jako největší hradní komplex v Evropě?

Při naší procházce jsme došli až do katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Už před ní se nad její velikostí mnohým z nás tajil dech. Na  obrázcích se to přece jen takhle nezdá.. Uvnitř bylo vše ohromující. Většinu zaujala velká vitrážová okna, dřevěný výjev z druhé pražské defenestrace, varhany a samozřejmě nádherně propracované, pozlacené hrobky. I zde jsme se dozvěděli spoustu nových informací. Jestlipak víte, kolik zámků je na dveřích do vstupu ke korunovačním klenotům? Je jich celkem sedm. Sedm klíčů vlastní sedm různých osob.

Poté jsme prošli kolem katedrály, prohlédli jsme si ji ze všech stran a všímali jsme si, jaké jsou rozdíly ve stavbě, podle toho, ve kterých letech byla postavena. Na všechny detaily nás samozřejmě upozornila naše milá a příjemná průvodkyně. Už také víme, jak zblízka vypadá Starý královský palác s Vladislavským sálem, Rožmberský palác, Prašná věž a Kanceláře prezidenta republiky.

Také jsme se dozvěděli o zvonu Zikmundovi, který údajně chrání Prahu. Něco na tom asi bude, co myslíte? Když totiž Prahu postihla v nedávných letech tisíciletá voda, puklo Zikmundovi chvíli před tím „srdce“, což zřejmě tuto katastrofu věštilo.

Další prohlídkou zevnitř byla bazilika sv. Jiří, kde jsou uloženy ostatky některých starších Přemyslovců. Mimo jiné v nás zanechala stopy pověst o duchovi Brigitě, která údajně prochází každý večer bazilikou. Ale prý je to velmi hodné strašidlo.

Po této prohlídce jsme se vydali směrem ke Zlaté uličce. Tady jsme si prohlédli malé domečky – dům kořenářky, švadleny, čarodějky, krčmu, malé kino a další. Při pohledu na světničky, zařízené v tehdejší době, jsme nemohli pochopit, jak v takových prostorách mohli lidé vůbec žít. V horních patrech zde probíhala výstava středověkých zbraní a brnění.

Naše naučné putování po Pražském hradu jsme zakončili na Daliborce. Tudíž už umíme vysvětlit pořekadlo, že nouze naučila Dalibora housti. Odtud jsme se pak rychle přesunuli opět k hlavní bráně, kde jsme zhlédli slavnostní polední výměnu hradní stráže.

Naší druhou zastávkou byly ateliéry na Barrandově. Zde nás přivítala paní průvodkyně hádankou, ze které pohádky byly kostýmy, které jsme viděli hned po vstupu do místnosti. Uhodla to jen naše paní učitelka! Byly z pohádky Šíleně smutná princezna. Z 600 000 kostýmů zaujalo každého něco jiného. Cestou jsme opět poznávali různé filmy a pohádky. Zaručeně jsme poznali Pata a Mata, Ať žijí  duchové, Pana Tau. Pak občas někdo uhodl Osudy dobrého vojáka Švejka, Tudorovce, Tři oříšky pro Popelku, Rebely, Starce na chmelu, Nejkrásnější hádanku a spoustu a spoustu dalších filmů a pohádek. Nechyběla ani prohlídka kostýmů z pravěku a  vojenských, policejních, armádních i leteckých uniforem. Když jsme se dívali na železné košile , většina z nás si uvědomila, že být hercem není zase až tak velká legrace. Ono běhat celý den třeba v drátěných košilích, to dá určitě pořádně zabrat! Na závěr této exkurze jsme si mohli vyzkoušet i spoustu pokrývek hlavy – klobouků, čepic, věnečků, korunek aj. Nakonec ještě jedna zajímavost z ateliérů – pokud byste si chtěli zapůjčit kostým krále z pohádky Šíleně smutná princezna, museli byste zaplatit kauci půl milionu korun.

Poslední naší zastávkou byl závod ve Slaném – Ekofrukt. Protože bylo nádherné počasí, čekal na nás už sám pan zakladatel a majitel firmy, pan Gruncl, a provedl nás částí jejich obrovských ovocných sadů. Viděli jsme spoustu nádherně kvetoucích stromů – pastva pro oči i duši! Přitom nám pan majitel vyprávěl , jak firmu se svým bratrem založil, jakým způsobem se v sadu zavlažuje, jak se opylují stromy - mají velké množství vlastních včelstev a další spoustu zapůjčených - jak probíhá sklizeň a kam všude jablka dodávají. A víte, jaký je největší problém jejich jablek? Asi byste neuhodli. Je to velikost. Jablka jsou opravdu obrovská a nevejdou se do dětské ruky. A děti firma pokládá za své přední konzumenty. Měli jsme možnost i jablka ochutnat a většina z nás zkonstatovala, že tak šťavnatá, lahodná a sladká jablka asi ještě nejedla. Z venku jsme se pak přemístili na prohlídku skladů, třídírny a mytí jablek, výrobny a balírny müsli tyčinek. Tam to nádherně vonělo – až se nám sliny sbíhaly! Vyrábí se zde denně více jak půl milionů kusů  müsli tyčinek. Těmi jsme také byli na závěr obdarováni a naše exkurze byla u konce.

Domů se nám ani nechtělo. Tento náročný den byl velmi zajímavý, poučný a proběhl v klidu a pohodě nejen díky správnému naplánování, milým průvodcům, ale i  bezpečné jízdě našeho oblíbeného pana řidiče Stupky. I my jsme dodrželi stanovená pravidla, a tak jsme mohli doma  všichni vyprávět, co se nám v tento zajímavě prožitý školní den líbilo a  už se moc těšíme na další exkurze a výlety.

Ze zážitků napsaných žáky třídy VI.B vybrala Mgr. Zorka Šimralová, třídní učitelka